1887

Rodný dům Josefa Jambora, 2017, foto Andrea Bratrů Velnerová | Rodný domek, 1915, akvarel, papír, 37,5 × 29,5 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Dne 29. října se v Pohledci v domě č. 26 narodil Josef Jambor jako v pořadí páté dítě rodičů Eleonory, rozené Šabartové (*18. 12. 1859 Studnice – †21. 2. 1953 Brno–Královo Pole) a Josefa Jambora (*1856 Německé, nyní Sněžné – †29. 1. 1939 Brno–Královo Pole), povoláním koláře, bednáře a domkáře v Pohledci.

 

Josef a Eleonora Jamborovi byli oddáni v roce 1880, měli dvanáct dětí, z nichž sedm zemřelo v útlém věku:

Anna (*2. 11. 1882 Pohledec – †10. 6. 1884 Pohledec)

Františka (*28. 6. 1884 Pohledec – †23. 10. 1886 Pohledec)

Josefa (*10. 3. 1886 Pohledec – †10. 2. 1888 Pohledec)

Adolf (*1. 8. 1891 Pohledec – †10. 11. 1891 Pohledec)

Adolf (*25. 3. 1893 Pohledec – †15. 10. 1894 Pohledec)

Matylda (*28. 6. 1895 Nové Město – †2. 7. 1895 Nové Město, nepokřtěna)

Jaroslav (*1897 Nové Město – †10. 2. 1898, nepokřtěn).

 

Jediný ze synů, Josef Jambor, a čtyři z jeho sester se dožili dospělosti:

Eleonora, zv. Lenka (*14. 11. 1880 Pohledec – †14. 2. 1953 Brno, provdaná Pecharová)

Emilie, zv. Mila (*16. 5. 1889 Pohledec  – †9. 1. 1979 Brno, provdaná Vondrušková)

Anežka (*22. 1. 1891 Pohledec – †24. 11. 1970 Brno, svobodná – Jamborová)

Marie (*23. 4. 1899 Nové Město – †1986 Klatovy, provdaná Hammerschlagová)

 

1894‒1898

Třídní kniha 4. třídy obecné školy v Novém Městě na Moravě, školní rok 1897/1898, Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou

V letech 1894–1898 navštěvoval Josef Jambor čtyři roky pětiletou obecnou školu v Novém Městě na Moravě, kde byl jeho třídním učitelem Josef Pohanka. Roku 1895 jeho rodiče Josef a Eleonora Jamborovi prodali dům č. p. 26 v Pohledci Josefu Kozákovi a bydleli mezi lety 1895–1899 v Novém Městě na Moravě č. p. 127.

 

1898‒1908

Vysvědčení z 1. pololetí druhé třídy novoměstské reálky, školní rok 1899/1900, rodinný archiv | Vysvědčení z 2. pololetí druhé třídy novoměstské reálky, školní rok 1899/1900, rodinný archiv

 V letech 1898‒1908 absolvoval Josef Jambor středoškolská studia na C.k. vyšší zemské reální škole v Novém Městě na Moravě.

Na reálce Jambor opakoval IV. a VI. třídu, reparát skládal také při maturitě. Jako zákonný zástupce žáka a posléze studenta Josefa Jambora je uváděn otec Josef, ve školním roce 1895/1896 je zapsaný jako domkář a ve všech dalších letech jako kolář. Jamborovi zřejmě neměli vlastní dům a bydleli v těchto letech v nájmu, neboť se jejich bydliště často střídala. Údaje ze školních výkazů se shodují s údaji ze sčítání obyvatel v roce 1900. Rodinu kolářského mistra Josefa Jambora totiž najdeme zapsánu v Novém Městě v domě č. p. 17. Kromě Josefa Jambora st. ji tehdy tvořily manželka Eleonora a děti Josef, Emilie, Anežka, Marie. Nejstarší dcera Eleonora, zvaná Lenka, již zřejmě v té době bydlela v Brně.

Během studií na reálce byl Jambor profesorem výtvarné výchovy Josefem Brožem hodnocen v kreslení jako dobrý nebo dostatečný. Teprve v sedmém ročníku na konci roku byl na vysvědčení ohodnocen v kreslení jako výborný. Podle poznámky třídního učitele Karla Friče v třídním výkazu se podrobil ústní maturitní zkoušce dne 8. července 1907 a byla mu povolena po prázdninách opravná zkouška z matematiky. Dne 21. září 1907 mu bylo umožněno opakovat maturitní zkoušku. Následně byl odveden, neboť se dne 10. března 1908 ucházel v Novém Městě na Moravě o uhrazení výloh jednoroční vojenské prezenční služby. Opravnou maturitní zkoušku složil 17. května 1908.

Jsou dochovány jeho rané kresby, akvarely a olejomalby z let 1907‒1908: Žena jdoucí alejí, akvarel, 1907; Silnice, akvarelovaná kresba tužkou, běloba, 1908 (obě raná díla nyní v majetku Horácké galerie v Novém Městě na Moravě); V Koruně, akvarel, 1907; Hradčany u Tišnova, olej, lepenka, 1907.

Přál si studovat na Akademii výtvarných umění v Praze (v jeho touze stát se umělcem ho podporoval přítel sochař Jan Štursa, rodák z Nového Města na Moravě), ale nedostal souhlas otce.

Žena jdoucí alejí, 1907, akvarel, lepenka, 40 × 28 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě | Silnice, 1908, tužka, papír, 28 × 23,6 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

 

1908–1911

Zápis do prvního ročníku ČVUT, 1908/1909, Archiv VUT Brno | Zápisník Josefa Jambora dokládající výběr příspěvků na zakoupení cihel pro zřízení a výstavbu české školy Sv. Čecha, 1909, Akademický odbor pro jhz. Moravu, rodinný archiv | Zápis do třetího ročníku ČVUT, obor kulturního inženýrství, 1910/1911, Archiv VUT Brno

V letech 1908–1911 absolvoval Josef Jambor vysokoškolská studia na C.k. české vysoké škole technické v Brně. Bylo to v době, kdy škola dosud sídlila v pronajatých místnostech.

Dne 14. října 1908 byl Jambor zapsán jako řádný posluchač I. ročníku na C.k. české vysoké škole technické v Brně, kurs zeměměřičství. Výuka technického kreslení mu umožňovala dále rozvíjet výtvarný talent pod odborným vedením. Přestěhoval se s rodiči a sestrami z Pohledce do Brna. První rok bydleli v nájemním bytě v Nové ulici č. 31, první poschodí, otec byl ve školním výkazu uveden jako kolář.

Dne 12. listopadu 1909 Jambor jako jednatel Akademického odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, Brno shromažďoval příspěvky na výstavbu české školy Svatopluka Čecha. Angažoval se také v politických snahách o zrovnoprávnění české techniky.

Dne 12. prosince 1909 byl imatrikulován na C.k. české vysoké škole technické v Brně jako řádný posluchač.

Dne 20. října 1909 zapsán jako řádný posluchač druhého ročníku na C.k. české vysoké škole technické v Brně, kurz zeměměřičský, k němuž si přibral nově otevřený obor kulturního inženýrství. Autoři učební osnovy tohoto nového oboru na české technice v Brně se snažili vyvarovat toho, aby byl nový obor zúžen jen na vyučování melioracím, jak bylo na rakouských technikách zvykem. Osnovy byly rozšířeny o výuku celého vodního stavitelství, aby technika mohla vychovávat inženýry pro vodní stavby všeho druhu a usnadnit studentům případný přechod na studium stavebního inženýrství.

Dne 12. března 1910 složil zkoušku z oboru scelování pozemků a příslušných zákonů s prospěchem výborným.

Ukončil studium v kurzu geodetickém prospěchem dobrým.

Bydliště: Žabovřesky, Palackého (dnes Minská) č. 153, první patro, otcovo povolání – kolář.

 

Staré Brno, 29. 11. 1910, akvarel, papír, 19,5 × 28 cm, Moravská galerie v Brně

Dne 28. 10. 2010 je zapsán jako řádný posluchač třetího ročníku na C.k. české vysoké škole technické v Brně, obor kulturní inženýrství, vyučující profesoři: Ursíny, Herčík, Jahn, Holman, Novák, Řehořovský, Procházka, Schneider, Koloušek, Engliš.

Povolání otce nyní uvedeno jako bednář, bydliště: Palackého ulice (dnešní Minská) č. 153 v Brně–Žabovřeskách.

Dne 20. 10. 1910 složil zkoušku z polního hospodářství s prospěchem výborným.

Dne 29. října 1910 složil zkoušku z lesního hospodářství s prospěchem velmi dobrým.

Dne 24. července 1911 složil zkoušku z matematiky s prospěchem dobrým.

Ve školním roce 1911/1912 ve studiích již nepokračoval.

 

1913

Josef Jambor s přáteli, 1913, rodinný archiv

Pobyt v hotelu U Hejčmanů v Novém Městě na Moravě (listopad).

 

1914

Korespondenční lístek s instrukcemi pro studenty AVU Praha, 1914, rodinný archiv | Korespondenční lístek odeslaný J. Jamborem z Prahy, 1915, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

V únoru cesta do Srbska, Bosny a Dalmácie. Hlásil se do Srbska, kde byla vypsána místa geometrů pro Čechy a Francouze, ale pro vypuknutí války se tam nedostal. Náhodné setkání s Janem Štursou v Novém Městě na Moravě v létě roku 1914 a jeho osobní podpora přispěla k Jamborovu rozhodnutí přihlásit se opět ke studiu na pražské akademii, kde byl Jan Štursa v té době rektorem.

 

1914–1919

V letech 1914‒1919 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze.

Po prázdninách byl přijat do přípravky Josefa Loukoty na Císařské královské akademii umění v Praze.  Jamborovi rodiče bydleli v ulici Svatopluka Čecha v Brně–Králově Poli, jeho otec se tou dobou živil jako dělník.

 

1914‒1915

Dne 5. července 2015 obdržel vysvědčení z prvního ročníku všeobecné školy Císařské královské akademie umění v Praze (dějiny umění a kulturní dějiny prospěch dobrý, v kreslení dostatečný), za sbor profesorský podepsán: Vlaho Bukovac a Jan Preisler, rektor Jan Kotěra.

 

1915‒1916

Navštěvoval ateliér figurální malby profesora Vlaho Bukovace.

 

1916‒1917

Navštěvoval speciální školu pro grafická umění a malířství prof. Maxe Švabinského.

V roce 1917 se oženil s Josefou Annou Markalousovou (*19. 10. 1893 Praha ‒ †24. 6. 1967 Lanškroun; pokřtěna byla 29. 10. 1893; v roce 1918 přešla k církvi evangelické reformované v Bubenči). Její otec Ferdinand Markalous (*18. 7. 1865 v Čáslavi ‒ †1. 4.1893 Smíchov), úředník v Praze na Smíchově, se oženil dne 14. 6.1890 v Praze v Týnském chrámu s Annou Terezií Schnablovou z Hoješína, jež byla židovského původu. 

Svatba s Josefou Markalousovou v Praze, 1917, rodinný archiv

 

1917‒1918

Pokračoval ve studiích v ateliéru Maxe Švabinského.

Dne 14. července 1918 se Josefě a Josefu Jamborovým narodil v Praze syn Josef.

 

1918‒1919

Studia na Akademii výtvarných umění v Praze ukončil 5. července 1919:„Vysvědčení AVU v Praze stvrzuje tímto, že Josef Jambor z Pohledce na Moravě navštěvoval podepsaným profesorem řízenou speciální školu pro grafická umění a malířství na této akademii v zimním a letním semestru studijního roku 1918/1919 a prokázal při návštěvě velmi pilné a pilnosti vytrvalé prospěch chvalitebný. Chování jeho bylo akademickým zákonům zcela přiměřené.“

Max Švabinský, t. č. rektor, profesor, 1919

 

1919

Studijní cesta na Slovensko.

 

1920

Jamborův dvouletý syn Josef, Praha 1920, akvarel, tužka, lepenka, 32,5 × 24 cm, soukromá sbírka | Kritika na návštěvě v ateliéru, Praha 1920, uhel, papír, 21,5 × 17,8 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Účast na Výstavě horáckých umělců v Novém Městě na Moravě v rámci sjezdu abiturientů a profesorů novoměstské reálky v aule reálky (červenec–srpen).

Studijní cesta do Bosny a Dalmácie, navštívil Sarajevo a Dubrovník.

 

1921

Studijní pobyt v Košicích. Výstava ve Východoslovenském muzeu v Košicích s malířem a grafikem Konštantínem Bauerem (*1893 Slovenská Ľupča – †1928 Košice), představitelem tzv. košické moderny.

Na přelomu dvacátých let byla Jamborovi blízká tematika sociálního civilismu, kreslí a maluje žánrové scény z pražského života, vybírá si motivy z městské periferie. Během svých pobytů v Novém Městě na Moravě maluje sídla chudých tkalcovských rodin, v Brně vyhledává motivy z předměstí Jundrova a Žebětína, maluje dělnické domy v okolí textilních továren na Dornychu kolem Ponávky, ústící do Svrateckého náhonu na Starém Brně. V těchto sociálně laděných tématech jeho tvorba souzněla na čas s díly jeho spolužáků ze Švabinského grafické speciálky, například malíře a grafika Jana Rambouska (24. 5. 1895 Praha-Libeň – 29. 5. 1976 Praha), i se sociálně laděnou tvorbou Bauerovou.

 

1923

Holandský motiv, 1923, olej, lepenka, 33,5 × 48 cm, soukromá sbírka 

Studijní cesta do Německa – Lipsko, Dráždany, Berlín a Hannover (červen–červenec) – a poté do Holandska – Delft, Amsterdam, Zaandam, Haag, Scheveningen (srpen–září).

 

1925

Stromovka, 1925, olej, lepenka, 70 × 100 cm, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě

Namaloval reklamu pro umělecký ateliér – obchod s perskými koberci, který si jeho partnerka Josefa Jamborová otevřela s Jaroslavem Jurenem v Praze–Bubenči v ulici Dr. Bráfa č. 406, v přízemí téhož domu, v němž manželé Jamborovi bydleli a kde měl Jambor svůj umělecký ateliér. Podle dochovaného živnostenského listu dne 17. 11. 1925 Jaroslav Juren ohlásil svou živnost, která avizovala výrobu perských koberců s provozovnou v místě svého bydliště, tedy v Bubenči, ulice dr. Bráfa č. p. 406.

Geograf Stanislav Nikolau vydal soubor naučných školních tabulí k výuce zeměpisu na středních školách. V souboru pěti Nikolauových nástěnných obrazů, jež vytiskla Grafická unie v Praze roku 1925, byl Holandský motiv, převzatý z Jamborova obrazu Amsterdamu z roku 1923.

Jambor podnikl studijní cestu do Itálie (duben–květen). Navštívil 1.–21. 4. Rovereto a Lago di Garda, 23. 4. Pisu, 26.4. Řím, 27.–29. 4. Neapol, potom Milán, San Marco, Torbole, Monte Oro, Bolognu, Padovu, Janov, Veronu, Florencii a Benátky.

Po návratu z cesty byl zastoupen na Výstavě výtvarníků – krajanů Horácka, konané v termínu 5. červenec – 10. srpen 1925 v Novém Městě na Moravě. Výstava se konala v aule státní reálky. Jambor zde představil své práce ze studijních cest do Holandska a Itálie.

• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925
• Jamborův zápisník z cesty do Itálie, 1925

 

1926

Dne 6. prosince 1926 se Josefě a Josefu Jamborovým narodila v Praze dcera Alena.

Malíř Roman Havelka přivedl Jambora do Spolku výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Na základě prací, vystavených na XX. členské výstavě SVUM v Domě umělců v Hodoníně, byl Jambor přijat za člena SVUM.

 

1927

Dne 3. 7. 1927 byla zahájena Podhorácká výstava v Tišnově, které se Jambor zúčastnil. Úvodní expozice v budově Dívčí měšťanské školy byla věnována Janu Štursovi. Dále zde vystavovali např. sochaři Jánuš Kubíček, Julius Pelikán a Václav Vokálek, malíři Václav Jícha, Otakar Kubín, Jaroslav Král, Karel Němec, Antonín Procházka, Linka Procházková, Alois Podloucký a další. Katalog výstavy uvádí mimo jiné Jamborovy obrazy Lovení Kazmírovce (dnes v majetku Úřadu vlády ČR, obraz je zapsanou kulturní památkou), Cesta ke Třem křížům, Moře v Holandsku, Horní Dvůr u Nového Města na Moravě, Pohled z Harusáku a Pohled z Harusovce (tyto tři obrazy jsou dnes v majetku HGVU), Habrová v Orlických horách, Starý Amsterodam.

Na Podhorácké výstavě se seznámil s tišnovskou modistkou Boženou Chlupovou, která vystupovala v ochotnických divadelních představeních tišnovského Sokola.

Po rozchodu s manželkou Josefou přesídlil Josef Jambor se synem Pepíkem do Nového Města na Moravě, kde ho nechal zapsat do školy. Bydlel s ním střídavě u hoteliérů Štěpánka na Harusáku a Machače na Panském domě v Novém Městě na Moravě. Počátek pravidelné korespondence s Boženou Chlupovou, která se nyní částečně starala o jeho domácnost.

 

1928

Zastoupen na Výstavě soudobé kultury v Československu na brněnském výstavišti. Poprvé se mu dostalo významného uznání, když ministerstvo zahraničí zakoupilo z výstavy jeho obraz Tání na Českomoravské vysočině. Při návštěvě Nového Města na Moravě věnovala novoměstská radnice prezidentu T. G. Masarykovi Jamborův obraz Pohled z Harusovce k Novému Městu na Moravě.

 

1929

Se členy SVUM se účastní plenéru na Valašsku v rámci tzv. Valašského roku, kde maluje obrazy s pohledy na Rožnov pod Radhoštěm, Horní Bečvu, Hutisko a Soláň.

Jan Znoj kreslil karikatury účastníků plenéru na Horní Bečvě pro ročenku SVUM, mezi jinými i Jambora.

 

Vincenc Makovský, Portrét Josefa Jambora,1929, kresba tužkou, papír, 62 × 50 cm, Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě | Jan Znoj, Josef Jambor, karikatura,1929, litografie, 15 × 8,5 cm, soukromá sbírka

Jamborovi rodiče zakoupili rodinný domek v ulici Hálkova 49 (dnes Fibichova), v Brně–Králově Poli, kde oba dožili svůj život v péči své dcery Anežky Jamborové, jež zůstala svobodná. Oba byli pochováni na hřbitově v Králově Poli, jejich hrob je již dnes zrušený.

 

1930

Dne 4. října 1930 bylo manželství Josefa Jambora s Josefou Annou Jamborovou, roz. Markalousovou, rozloučeno usnesením Krajského civilního soudu v Praze, a to z viny manželky.

 

1931

Josef Jambor se i se synem Pepíkem přestěhoval z Nového Města na Moravě do Tišnova k Boženě Chlupové. Jeho dcera Alena nadále zůstávala u matky Josefy, která dosud žila v Praze–Bubenči, než se následujícího roku odstěhovala do Nového Města na Moravě.

Dne 25. 8. 1931 Josef Jambor uzavřel sňatek s Boženou Chlupovou (*30. 12. 1898 Tišnov ‒ †9. 12. 1972 Tišnov), modistkou, a trvale se usadil v Tišnově. Jejich svědky na svatbě byli Jiří Řezáč, student práv, v Tišnově č. 316, a Václav Major, úředník pojišťovny, v Tišnově č. 35.

Božena Chlupová, druhá manželka Josefa Jambora, 1931, svatební foto, rodinný archiv | Josef Jambor s dcerou Alenkou, 1932, rodinný archiv

Jamborova bývalá manželka Josefa Jamborová se dne 31. 11. 1931 provdala za svého dosavadního obchodního partnera Jaroslava Jurena (*23. 12. 1895 v Novém Městě na Moravě, syn manželů MUDr. Otakara Jurena v Novém Městě na Moravě a Emilie, roz. Kabrhelové). Jaroslav Juren pak převedl jejich společnou živnost na výrobu perských koberců v Praze–Bubenči na výrobu ručně vázaných horáckých koberců v Novém Městě na Moravě, kde žil s Josefou a dětmi jen krátce, než se odstěhovali do Velkých Opatovic k Jurenovu otci – lékaři, kde nadále provozovali svou dosavadní živnost – výrobu horáckých koberců.

Ve třicátých letech vytvořil Jambor řadu obrazů s motivy krajiny v okolí města Tišnova, jež se mu stalo domovem. Maloval četné výhledy na město Tišnov s horou Květnicí, její lesní slunečné i podzimním listím zbarvené lesní interiéry, údolí řeky Svratky a další malebné krajinné motivy z Podhorácka.

 

1935‒1936

V Batizovcích pod Vysokými Tatrami maloval vysokohorské scenérie. Údajně se jednalo o zakázku obrazů pro Jana Antonína Baťu.

 

1939

Jambor rozšířil původní Boženin krámek s modistvím v domě č. 8 (nyní přečíslováno na č. p. 475) v Brněnské ulici v Tišnově podle projektu architekta Vratislava Vrzala o nadstavbu v prvním patře, kde si zřídil svůj ateliér.

 

1940

Dne 30. května 1940 byla Jamborovi udělena Cena Zemského výboru země Moravskoslezské v Brně za obraz Krajina z Českomoravské vysočiny.

 

1941

Zakoupil chalupu na Blatinách v osadě U Háje, kde od té doby vždy od jara do podzimu převážně žil a tvořil.

Byl zvolen místopředsedou SVUM v Hodoníně.

 

1942

Zvolen předsedou SVUM, tuto funkci zastával do roku 1945.

 

1943

Jamborova dcera Alena, kolem r. 1943, rodinný archiv  | Josef Jambor v tišnovském ateliéru, 25. června 1943, rodinný archiv

Dne 24. 5. 1943 sňatek syna Pepíka (Josefa Jambora ml.) s Jelenou, roz. Šitavancovou v Brně.  

Dne 11. listopadu narození vnuka Josefa (1947‒1992). Rodina bydlela u prarodičů v ulici Hálkově (nyní Fibichově) 49 v Brně–Králové Poli.

 

Josef Jambor s hoteliérem Josefem Rýdlem, kolem r. 1945, rodinný archiv

Dne 24. 5. 1943 sňatek syna Pepíka (Josefa Jambora ml.) s Jelenou, roz. Šitavancovou v Brně. 

 

1946

Zvolen místopředsedou rady Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně a členem výstavních porot Bloku.

V říjnu obdržel Cenu země Moravskoslezské na výstavě Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské v Brně za obraz Vřes na úvoze (olej, plátno, 1945, nyní ve sbírkách Moravské galerie v Brně, i. č. A 750).

 

1947

Krajináři Vysočiny v hotelu Rýdl (dnes Záložna) v Německém (dnes Sněžném). Zleva: František Cína Jelínek, Božena Jamborová, Emanuel Ranný, Ota Bubeníček, Rudolf Hanych a Josef Jambor, 1947, archiv Jana Laciny

Dne 7. června 1947 narození vnučky Jeleny.

V říjnu jmenován čestným občanem Blatin u příležitosti svých šedesátých narozenin.

Dostavba místností za ateliérem v prvním patře domu v Brněnské ulici č. 475 podle projektu ing. Viléma Feyrera, Jamborova spolužáka ze studií na české technice.

 

1948

Zvolen místopředsedou SVUM v Hodoníně.

Členem krajské pobočky Svazu československých výtvarných umělců v Brně.

 

1951

Josef Jambor na Blatinách, kolem r. 1950, rodinný archiv

Dne 15. 8. 1951 se Jamborova dcera Alena provdala za MUDr. Mirka Ráboně, jenž pocházel z významné tišnovské rodiny. Ráboňovi vlastnili v Tišnově obchod s módním zbožím a je po nich pojmenována ulice Ráboňova, kde je dnes jedno ze sídel tišnovského magistrátu.

Na počátku padesátých let se Jambor seznámil s malířem a grafikem Emanuelem Ranným, který patřil k okruhu jeho nejbližších přátel. Ranný tiskl a leptal ve své grafické dílně ve Štěpánovicích všechny Jamborovy příležitostné grafiky, vytvořené jako poděkování přátelům k životním jubileím (vznikly tak grafické listy Starý jeřáb k šedesátinám, Kamenitá cesta k pětašedesátinám a Tůňka u Chlumětína k sedmdesátinám).

Josef Jambor a jeho sestry na pohřbu matky Eleanory v Brně - Králově Poli, 1953, rodinný archiv

 

1955

Zvolen předsedou SVUM v Hodoníně.

Dne 18. prosince 1955 narození Jamborovy vnučky Marty.

 

1957

Dne 23. října 1957 byl jmenován čestným občanem města Tišnova za celoživotní umělecké dílo věnované Horácku a Podhorácku.

Ve dnech 26. 10. – 17. 11. 1957 se v místnostech osmileté střední školy v Tišnově uskutečnila Jamborova souborná výstava uspořádaná u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. Vystaveno bylo 185 děl převážně ze čtyřicátých a padesátých let. Obdobné výstavy se konaly také ve Žďáru nad Sázavou a v Novém Městě na Moravě.

 

1958

Dne 4. května obdržel Cenu Antonína Procházky za výtvarné práce z Českomoravské vysočiny.

 

1959

Připravil svoji soubornou výstavu pro Dům umění města Brna (5. 4. ‒ 10. 5. 1959). Vystaveno bylo 215 obrazů převážně ze čtyřicátých a padesátých let. Plakát a katalog k výstavě s úvodem Jiřího Šetlíka graficky upravil historik umění Karel Holešovský, pozdější vedoucí uměleckoprůmyslového odboru Moravské galerie v Brně.

Fotografické portréty Josefa Jambora, kolem r. 1960, Archiv Podhoráckého muzea v Předklášteří - pobočka Muzea Brněnska 

 

1962

Dne 25. října 1962 byl Josef Jambor jmenován zasloužilým umělcem za celoživotní tvorbu, věnovanou Horácku na Českomoravské vysočině. Při slavnostním matiné ve Státním (dnes Janáčkově) divadle v Brně pronesl projev o Jamborově osobnosti a díle historik umění dr. Karel Krejčí.

 

1963

Vážně onemocněl a podstoupil léčebný pobyt v plicním sanatoriu v Babicích u Brna, kde vytvořil cyklus přibližně 90 tužkových kreseb a několika akvarelů z údolí řeky Svitavy a z interiérů léčebny.

Na sklonku Jamborova života jeho blízký přítel malíř a grafik Emanuel Ranný vyčistil na jeho přání staré a zkorodované matrice z dob studií na grafické speciálce u Maxe Švabinského. Znovu vytiskl Jamborovy studentské lepty, jež později umístil do Jamborova ateliéru, určeného veřejnosti. Uspořádal také výstavu, na níž poprvé představil Jamborovy rané práce – kresby, malby a grafiku, a otevřel tak nový pozapomenutý pohled na Jamborovo celoživotní dílo.

 

1964

Josef Jambor na slavnostním otevření nově ustavené Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, 26. červenec 1964, rodinný archiv

Dne 26. července 1964, u příležitosti otevření nově ustavené Horácké galerie v Novém Městě na Moravě, jež vznikla z iniciativy sochaře Vincence Makovského, věnoval Josef Jambor společně s Bohdanem Lacinou svá díla galerii a položili tak společně základ jejího sbírkového fondu.

Dne 17. září 1964 Josef Jambor v Tišnově zemřel, obklopen nejbližší rodinou. Pietní rozloučení s malířem se konalo nejprve v brněnském Domě umění a následně v brněnském krematoriu. Urnu s jeho ostatky opatrovala vdova Božena Jamborová po zbytek svého života v místnosti s výhledem do zahrady v prvním patře domu. Po Boženině smrti umístila její neteř Květuše Řezáčová urny manželů Josefa a Boženy Jamborových na pravou stranu tišnovské hrobky rodiny Řezáčovy. V roce 2016 vybrala Alena Jamborová svému otci a jeho druhé manželce Boženě samostatný hrob. Nachází se na starém tišnovském hřbitově napravo od vstupní brány, s vyhlídkou na tišnovský kostel a kopcovitou podhoráckou krajinu.